Křivoklátsko-vyhlídka vrch Čerchov a TO Červánek
Od silnice mezi obcemi Nižbor a Žloukovice se zvedá skalní stěna cca 60-70 m vysoká. Vrchol této skály tvoří skalní plošina na které je vybudované odpočinkové posezení,ohniště,lavička a především je zde nainstalována naučná informační tabule,která návštěvníky seznámí s okolní přírodou.Nebojte se,nemusíte od řeky šplhat k tomuto vyhlídkovému místu.Odvede vás sem červená TZ z Nižboru.Takže cca po 2,5 km jste na místě.Toto místo nabízí krásné vyhlídky na Berounku ,směrem na Žloukovice a také na chatové osady, které jsou rozhozené na březích Berounky.Okolí této plošinky obklopují další drobnější skaliska, která šplhají vzhůru do příkré stráně.Pod nimi se tvoří suťová pole a kameny , které je tvoří jsou obrostlé mechem.
Nedaleko odtud se nachází dříve hodně slavná TO Červánek.Dřevěné šipky umístěné na stromech sice k Červánku navigují, ale jeho dávná sláva již asi vyprchala.Párkrát jsme před léty tuto osadu navštívili a od jednoho ze zbývajících a zakládajících jejích členů se hodně o Červánku dozvěděli.Byla to na Červánku pěkná setkání.Návštěva osady nyní po letech byla pro mě zklamáním.Bohužel--možná si má někdy člověk uchovat pěkné vzpomínky.
Když jsme byli na Červánku poprvé.
Kde se nachází TO Červánek jsme věděli-/v té době nás ještě chodilo více a okolo Berounky jsme se často toulali./Takže jsme se jednoho dne na TO vypravili.Od Berounky jsme vylezli stezičkou do prudké stráně,prošli okolo kapličky a byli jsme u osady.Skupina Červánek byla založena v roce 1940 a tak jsem ani moc nedoufala,že někoho se zakládajících členů zde nyní potkáme.Měli jsme štěstí ,ten den jsme se zde seznámili s panem Lubomírem Hevlerem,který si začátky TO osady pamatoval.Z chatky vyšel starší pán a tak jsem mu vysvětlila,že tady jen tak neslídíme,ale že bychom si to tady rádi prohlídli a něco více se o skupině Červánek dozvěděli. Pan Hevler se posadil na dlouhou lavici a my okolo něho.Začal vyprávět dost nesměle:"No ,jak jsme začali ,to už je dávno v roce 1940 Na Pankráci. Byl tam takový malý plácek a vznikalo to postupně.A tak jen kytary, knoflíková harmonika". Pak vyprávěl dál, jak začali "jezdit ven"-k Berounce.Tady nad řekou si našli plácek. Když objevili tohle místo, nebylo prý tu nic, jen tráva do pasu.Loučka patřila nějakému starému člověku ze Žloukovic,ten jim dovolil tady tábořit. Dal jim i starou kosu,která brousek neviděla léta.Tou si měli kluci loučku posekat.Asi ho nenapadlo,že kluci neumí kosu naklepat a tak sekali,jak to šlo. Napřed tu tábořili jen tak" pod širákem ",potom když se seznámili s děvčaty a ta sem začala jezdit s nimi,tak kluci opatřili stany. Nakonec,jak se rodiny rozrůstaly a přišly děti, tak se zde začaly stavět chaty.A tak dříve opuštěná loučka viděla mozoly a bolavá záda,když se osada budovala.Také prý se zde hodně sportovalo. Pořádaly se zde různé turnaje,závody.Jezdily sem soupeřit i jiné trampské osady a naopak Červánek za tímto účelem navštěvoval osady jiné.Ale nejen sportem žila osada,ale i romantikou ,kamarádstvím a trampskou písní. Asi jich podle pana Hevlera tady skupina při každém potlachu nahrála a nazpívala spousty. Trampské písně,krásně voní romantikou a dýmem táborového ohně. Dohořívající uhlíky barví do ruda tváře okolo sedících kamarádů.Napřed tato skupina hrála jen tak pro sebe,ale později se chlapci vypracovali a hráli s Karlem Vlachem, Karlem Hálou,Yvetou Simonovou. Jezdil na tuto osadu Jarda Štercl, vášnivý tramp a vypravěč.Na osadu jezdily Schovanky. Pan Hevler si povzdechl, vstal a pozval nás do osadní klubovny. Vešli jsme ze sluníčka do šera místnosti a museli se trochu rozkoukat.Po chvíli se nám navrátil zrak a ze všech stěn na nás dýchla dávná sláva a vzpomínky skupiny Červánek. Z fotografie se na nás dívali čtyři mladí kluci, kteří Červánek zakládali. Pak jsme prohlíželi stará tabla již rozšířené skupiny po x letech.Vlaječky a trofeje ze všech možných sportovních klání s jinými osadami. Různá camrátka,placky a další symboly trampinku. Všechno je pomíjivé. Čas běží a v té době už ze skupiny zbyly jen dva. Vyšli jsme z šera a znovu jsme se museli rozkoukat. Ještě jsme si povídali u totému a já se tenkrát pana Hevlera zeptala,jestli mají pokračovatele. Pan Hevler byl najednou smutný a předešel dobu slovy:"Kdepak,dnes mladí nemají čas a hlavně nemají zájem-je jiná doba". Asi měl pravdu. S panem Hevlerem jsme se na osadě sešli opakovaně.Byla to pěkná setkání.
Nyní po letech jsme zde mluvili s jednou osadnicí paní Hankou,dcerou pana Matyse,také zakládajícího člena TO.Tradice prý už se zde neudržují, jen jednou za rok se zde zapálí velký oheň.Pan Hevler prý ještě žije,/měla jsem radost/,ale chatu zde prodal.asi před 3 roky.Musí být již hodně starý.Nevím, jestli budu chtít ještě znovu Červánek navštívit.??.
PS /Tak to,že pan Hevler ještě žije ,už bohužel není pravda .Na totemu , kde jsou upevněny cedulky s jmény kamarádů,kteří již odešli do nenávratna, přibyla nová cedulka s jménem-- Luba Hevler +2017
Nedaleko odtud se nachází dříve hodně slavná TO Červánek.Dřevěné šipky umístěné na stromech sice k Červánku navigují, ale jeho dávná sláva již asi vyprchala.Párkrát jsme před léty tuto osadu navštívili a od jednoho ze zbývajících a zakládajících jejích členů se hodně o Červánku dozvěděli.Byla to na Červánku pěkná setkání.Návštěva osady nyní po letech byla pro mě zklamáním.Bohužel--možná si má někdy člověk uchovat pěkné vzpomínky.
Když jsme byli na Červánku poprvé.
Kde se nachází TO Červánek jsme věděli-/v té době nás ještě chodilo více a okolo Berounky jsme se často toulali./Takže jsme se jednoho dne na TO vypravili.Od Berounky jsme vylezli stezičkou do prudké stráně,prošli okolo kapličky a byli jsme u osady.Skupina Červánek byla založena v roce 1940 a tak jsem ani moc nedoufala,že někoho se zakládajících členů zde nyní potkáme.Měli jsme štěstí ,ten den jsme se zde seznámili s panem Lubomírem Hevlerem,který si začátky TO osady pamatoval.Z chatky vyšel starší pán a tak jsem mu vysvětlila,že tady jen tak neslídíme,ale že bychom si to tady rádi prohlídli a něco více se o skupině Červánek dozvěděli. Pan Hevler se posadil na dlouhou lavici a my okolo něho.Začal vyprávět dost nesměle:"No ,jak jsme začali ,to už je dávno v roce 1940 Na Pankráci. Byl tam takový malý plácek a vznikalo to postupně.A tak jen kytary, knoflíková harmonika". Pak vyprávěl dál, jak začali "jezdit ven"-k Berounce.Tady nad řekou si našli plácek. Když objevili tohle místo, nebylo prý tu nic, jen tráva do pasu.Loučka patřila nějakému starému člověku ze Žloukovic,ten jim dovolil tady tábořit. Dal jim i starou kosu,která brousek neviděla léta.Tou si měli kluci loučku posekat.Asi ho nenapadlo,že kluci neumí kosu naklepat a tak sekali,jak to šlo. Napřed tu tábořili jen tak" pod širákem ",potom když se seznámili s děvčaty a ta sem začala jezdit s nimi,tak kluci opatřili stany. Nakonec,jak se rodiny rozrůstaly a přišly děti, tak se zde začaly stavět chaty.A tak dříve opuštěná loučka viděla mozoly a bolavá záda,když se osada budovala.Také prý se zde hodně sportovalo. Pořádaly se zde různé turnaje,závody.Jezdily sem soupeřit i jiné trampské osady a naopak Červánek za tímto účelem navštěvoval osady jiné.Ale nejen sportem žila osada,ale i romantikou ,kamarádstvím a trampskou písní. Asi jich podle pana Hevlera tady skupina při každém potlachu nahrála a nazpívala spousty. Trampské písně,krásně voní romantikou a dýmem táborového ohně. Dohořívající uhlíky barví do ruda tváře okolo sedících kamarádů.Napřed tato skupina hrála jen tak pro sebe,ale později se chlapci vypracovali a hráli s Karlem Vlachem, Karlem Hálou,Yvetou Simonovou. Jezdil na tuto osadu Jarda Štercl, vášnivý tramp a vypravěč.Na osadu jezdily Schovanky. Pan Hevler si povzdechl, vstal a pozval nás do osadní klubovny. Vešli jsme ze sluníčka do šera místnosti a museli se trochu rozkoukat.Po chvíli se nám navrátil zrak a ze všech stěn na nás dýchla dávná sláva a vzpomínky skupiny Červánek. Z fotografie se na nás dívali čtyři mladí kluci, kteří Červánek zakládali. Pak jsme prohlíželi stará tabla již rozšířené skupiny po x letech.Vlaječky a trofeje ze všech možných sportovních klání s jinými osadami. Různá camrátka,placky a další symboly trampinku. Všechno je pomíjivé. Čas běží a v té době už ze skupiny zbyly jen dva. Vyšli jsme z šera a znovu jsme se museli rozkoukat. Ještě jsme si povídali u totému a já se tenkrát pana Hevlera zeptala,jestli mají pokračovatele. Pan Hevler byl najednou smutný a předešel dobu slovy:"Kdepak,dnes mladí nemají čas a hlavně nemají zájem-je jiná doba". Asi měl pravdu. S panem Hevlerem jsme se na osadě sešli opakovaně.Byla to pěkná setkání.
Nyní po letech jsme zde mluvili s jednou osadnicí paní Hankou,dcerou pana Matyse,také zakládajícího člena TO.Tradice prý už se zde neudržují, jen jednou za rok se zde zapálí velký oheň.Pan Hevler prý ještě žije,/měla jsem radost/,ale chatu zde prodal.asi před 3 roky.Musí být již hodně starý.Nevím, jestli budu chtít ještě znovu Červánek navštívit.??.
PS /Tak to,že pan Hevler ještě žije ,už bohužel není pravda .Na totemu , kde jsou upevněny cedulky s jmény kamarádů,kteří již odešli do nenávratna, přibyla nová cedulka s jménem-- Luba Hevler +2017
Duo Červánek :
Copak to to zpívaj skály v Berounce v údolí,
to přece Červánek polku válí,
když kraj už spí.
Při ohni táboráku,polkou chce světu říct,
jak je krásně na Červánku,
nedaleko Žloukovic.....
Copak to to zpívaj skály v Berounce v údolí,
to přece Červánek polku válí,
když kraj už spí.
Při ohni táboráku,polkou chce světu říct,
jak je krásně na Červánku,
nedaleko Žloukovic.....