Kdo nemiluje stromy,ať netvrdí,
že miluje člověka
 
John Ruskin
Křivoklátsko,co k tomu říci.Okamžitě se nám vybaví mohutný královský  hrad Křivoklát,který dal jméno celému tomuto regionu Sem asi jezdí nejvíce turistů a dalších návštěvníků.Ale k tomuto regionu patří neodmyslitelně krásné ,mohutné křivoklátské lesy.Náš druhý domov. Jsou to toulky do krajiny tiché radosti a krásy. Krásné jsou v každé roční době,ale přesto nejkrásnější je tady jaro a podzim.Podzim umí vybarvit koruny zdejších stromů do neuvěřitelní krásy.Zdejšími zalesněnými vrchy se můžeš toulat celé dny a když zde někoho potkáš,tak je to takřka zázrak.Je tady klid a pohoda.Snad jen v době honů se odtud mohou ozývat  výstřely lovců,kteří se sem v této podzimní době sjíždějí.Hluboké lesy jsou stále ještě plné zvěře.Snad proto si je oblíbili i čeští králové,kteří též holdovali a libovali si v této kratochvíli. Tuto divočinu však nenavštěvovali jen králové a šlechta.Lesy byly také navštěvonány pytláky a to zde asi takový klid nebyl.Přestřelky mezi lesníky a pytláky končily mnohdy smrtí. Tyto události připomínají křížky u cest, nebo obrázky zavěšené na stromech.Trvá-li na Brdech zima o nějaký týden déle,zde na Křivoklátsku už začíná vše rašit daleko dříve.Kočičky, jehnědy, prvosenky , bledule .Stromům na hlavách narostou nové,nádherné zelené vlasy. V naší přecivilizované krajině tvoří CHKO Křivoklátsko až neuvěřitelně opuštěnou a jen velmi málo narušenou přírodní oázu.Příroda je zde opravdu divoká.Příkré ,skalnaté stráně padají do strží a hlubokývch roklí,kterými protékají potoky a potůčky a všechny mají jeden směr.Dole v údolí na ně čeká naše milovaná Berounka.Pokud se chcete podívat na vrcholky vrchů,tak musíte zdolat poměrně náročný terén.Upravené cesty k samotným vrcholkům většinou nevedou.Šplháte mezi kamením a sutěmi vzhůru k oblakům a někdy nevíte,jestli ta námaha bude odměněna výhledem k ostatním vrchům, nebo do otevřené krajiny.My ale znovu a znovu podstupujeme tuto loterii.Někdy to vyjde a je to nádhera.Někdy nás na vrcholku čekají skaliska,uprostřed vzrostlých stromů a výhled do okolí se nekoná.Pokorně přijímáme i tuto možnost-příroda si prostě dělá co chce.Vyfuním nahoru a už mám strach,jak ten kamenitý,někdy suťový ,,krpál" slezu dolů.Zatím to jde.Až to nebudu zvládat,tak půjdu na procházku do supermarketu -tam je rovinka.Tomu snad nikdo,kdo mě zná nevěří-to byl pokus o vtip.A tak zpět do hlubokých, opuštěných roklí s toky potoků a potůčků, které představují vedle Berounky hlavní přírodní fenomén Křivoklátska.Všichni  ti šťastní,kteří mohou žít v blízkosti řeky u rozsáhlých lesů a učit se se číst z otevřené knihy přírody.Tento  kraj členitých pásem a hřebenů porostlý  zeleným kobercem lesů nás vždy dokáže zavolat zpět .Těžko  člověk z rovin dokáže pochopit  člověka z vrchů a lesních plání. Lesy pro nás mají zláštní kouzlo,které nás vždy dokáže přivolat zpět. A tak  chodíme na svých toulkách tímto zeleným šerem,kde to voní pryskyřicí a silicemi.Nikdy bych je nevyměnila za záři světel velkoměsta.Tak takové je to naše Křivoklátsko.
hrad Křivoklát z Fürstenberské vyhlídky
hrad Křivoklát z Fürstenberské vyhlídky
pohled z  Krušné hory směrem k vrchu Velízu
pohled z Krušné hory směrem k vrchu Velízu
jeden z potůčků,který má namířeno k  Berounce
jeden z potůčků,který má namířeno k Berounce
zimní pohádka
zimní pohádka
krása barevného lesa
krása barevného lesa
PB140030[1]x.jpg
Za těma kopečkama,mám zbytek mládí,
tam znám ty nejhezčí stezky,
které jsem šlapal rád.
Za těma kopečkama trempové mladí,
vyzout se nenechají,
ze svých  prošlapaných trempských bot.
Na vandr nejkrásnější,chtěl bych honem se dát.
Ani až mi bude  devadesát,
tyhle vandry  si nenechám brát.....
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one